,,Myšlenka může vypadat kdovíjak úžasně, ale když se přenese na papír, většinou z ní nic není." - Sarah

Nicol - 2. kapitola

11. října 2014 v 18:16 | Sarah |  Nicol


Než začne i tento díl, chtěla bych prohodit pár slov na začátek. V první kapitole jsem chtěla Nicol a její rodinu představit no a touto kapitolou bych chtěla začít pořádný děj. Nejspíš budou i nějaké větší časové posuny, ale o tomto vás vždy na začátku informuji, takže by nemělo dojít k žádným nepochopením.

Začali jsme žít jako normální rodina-bydleli jsme v malém bytě, nakupovali ve slevách... O autě se nám ani nesnilo. Nakoupit nové šaty jsme chodili jendou nebo dvakrát do měsíce. Mamka vlastně kupovala věci jenom mě. Vše, co mi bylo malé, dostalala Erica, a po ní Oliver. Oliver byl sice od Ericy starší o dva roky, ale byl strašně hubený a nízký. Aby moje oblečení mohl nosit i Oliver bez toho, aby vypadal v holčičích věcech divně, měla jsem jen pár ryflí a jednbarevných triček bez potisku. Když k nám měla přijít návštěva, každý si oblékl jediný outfit, který měl sám pro sebe. Já jsem měla zelené šaty po kolena s krajkou, Erica stejné šaty, ale růžové, a Oliver dětský oblek.
Takhle jsme žili do mých 14 let. Jednoho dne matku takový způsob života přestal bavit a tak se ve svých nejlepších šatech vydala do nějakého baru. Vrátila se až druhý den odpoledne a hned dle jejího výrazu šlo poznat, že má na mušce další úlovek.
I tentokrát to byl bohatý mladík. Jedinou věcí, kterou se od ostatních máminých milenců lišil byla ta, že byl čech.
,,Je svalnatý, má modré oči a blond vlasy, ale hlavní věc je, že je bohatý! Bohatý, slyšíš?! Už nikdy nebudeme žít takhle! Je do mě zamilovaný až po uši a v Čechách vlastní velkou vilu se zahradou, bazénem, saunou, tělocvičnou, osmi ložnicemi a koupelnami, ale hlavní věcí je, že ty by jsi měla sama pro sebe jedno patro! No není to skvělé? O víkendu tam máme jet a dal mi i slušné peníze, abych vám koupila něco na sebe! Je prostě dokonalý..." vychrlila ze sebe máma. Měla obrovskou radost.
,,A nebude to zase románek na jednu noc, že ne, mami?"
,,Ale to tak, Nicol! Jasně že ne. Jestli se ten víkend povede, bude to románek na celý život!''
,,Jen aby...'' moc jsem ji nevěřila.
"Přestaň s tím, Nicol! A pospěš si, nebo nám ty obchody zavřou! Dojdi i pro Ericu a Olivera, půjdou pěkně s náma.''

Nejsem jako ostatní holky v mém věku. Kluci, móda, nákupy, selfie a já nevím co ještě - to jde mimo mně. Mamka si myslí, že jsem divná (taky co se u NÍ dá očekávat, že jo), ale mně to je jedno.
Nákupy mě strašně nudily, ale musím usoudit, že mi mamka pomohla vybrat pár hezkých (a hlavně smrtelně drahých) kousků. Nakupování a zkoušení nebavilo Ericu ani Olivera, ale máma byla ve svém živlu.
,,Ten čech... Ehm... ten můj miláček mi mohl dát více peněz,'' stěžovala si, když se kvůli omezenému rozpočtu musela vzdát jedné halenky.
,,Myslíš, že jsem si tu halenku přeci jen měla vzít, Nicol?'' ptala se mě, když už jsme byly venku.
,,Ne, myslím, že ne. Neseděl ti střih ani barva, a navíc by nám nezbylo na jídlo. Dáme si něco, že jo?'' ne, v módě se vážně nevyznám. Jednou jsem ve filmu slyšela, jak to někdo říká a od té doby je to má nejoblíbenejší fráze.
,,Hm, máš pravdu. Taky mi vyhládlo. Pojďte, děti moje, najíme se v támhle té restauraci.''
Já jsem si dala obyčejné čínské nudle, Erica s Oliverem hranolky a máma pečené kuře.

O tři dny později, v pátek, nám kolem poledne před panelákem začal troubit nějaký fešák. Jeho Audi bylo naleštěné a od černého laku se odrazoval svit slunce. Po chvíli se ukázalo, že ten fešák je matčin nejnovější úlovek.
,,Ahoj, ty budeš Nicol, viď? Já jsem Martin. Kde máte kufry? Už bych je odnesl do auta. Nemáme moc času, takže si prosímtě pospěš.'' vyštěkl na mě, když vešel do našeho skromného příbytku.
Byl vysoký, a jak říkala máma i svalnatý. Jeho modré oči zářily a se světlými vlasy se navzájem jen zvýrazňovaly.
,,Tohle je všechno?!'' zeptal se nechápavě při pohledu na tři velké kufry.
,,Čekal jsem toho víc... Je vám jasný, že si v Čechách něco necháte, že jo?''
,,Ano, jistěže,'' odpověděla jsem mu, i když jsem o ničem takovém předtím neslyšela. Všechno balila máma a vlastně jsem ani nevěděla, co všechno zabalila.
Bylo vidět, že to s mámou myslí vážně.

Zanedlouho jsme už všichni seděli v autě a povídali si. Ukázalo se, že je Martin celkem sympatický a má rád děti. Bylo mu 35, což mne celkem překvapilo. Máma si vždycky vybírala mnohem mladší muže.
Odvezl nás na letiště a až pak jsem si uvědomila, že to Audi je půjčené.
Letěli jsme druhou třídou a na můj strach z létání jsem zapomněla.
Před českým letištěm stála Martinova limuzína. Jeho řidič, starší pán s vysokým čelem, nám otevřel dveře a já jsem mohla jen koukat. Máma byla na takové věci zvyklá, ale já jsem to zažila poprvé.

Cesta netrvala moc dlouho a za chvíli už jsme stáli před Martinovým domem.
,,Wow...'' toť bylo jediné, nač jsem se zmohla.
Tří patrová vila s červenou střechou vypadala jako z 19.století. Zahrada byla obrovská a nebýt toho bazénu, jistě by se tam ještě vešly dva malé domky. Na zahradě nesměl chybět ani altánek.
Sice taky nejsem romantčka, ale tohle se mi moc líbilo.
Představovala jsem si, jak v tom altánku sedím s nějakým klukem, za námi zapadá slunce a on mne požádá o ruku a...
,,Vidíš tamto okno těsně pod střechou? Tam máš postel.'' probudil mne z mého snění Martin.
,,Celé to patro bude jen pro tebe.''
,,Vážně? Předtím jsem si myslela, že si ze mně mamka děla legraci...''
,,Ale já to myslím naprosto vážně!''
,,To je supéééér!'' začala jsem se chovat jako malé děcko, já vím, ale mít CELÉ patro pro sebe byl vždy můj sen...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 M3S M3S | Web | 12. října 2014 v 14:14 | Reagovat

Neviem preco sa mi ten jej Martin nepozdava ... kazdy Martin, ktoreho som doteraz spoznala bol idiot, mozno aj to je jeden z dovodov, preco sa mi aj tento chlap nepaci :D :D kazdopadne je to velka zmena oproti ich doterajsiemu sposobu zivota :) super kapitola, tesim sa na pokracovanie, hlavne som zvedava, ci sa mi moje podozrenie vyplati :D :D

2 Rea Rea | Web | 15. října 2014 v 20:41 | Reagovat

Súhlasím s M3S... Na tom Martinovi niečo bude :D Taký život nebude len tak :D Dosť ma prekvapilo, že na to, že je taký boháč, leteli len druhou triedou :D Pfff... :-D Kopnúť takého do zadku :D Ale nie... Robím si srandu :D Tá vila by mi to vynahradila :D :D :D

3 sarabessa sarabessa | Web | 15. října 2014 v 20:53 | Reagovat

Čtiví příběh. Jsem zvědavá co bude dál. :-D

4 Sharka193 Sharka193 | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 14:16 | Reagovat

Hezké :) Jen mi přijde, že je to celé trochu naivní :D

5 Sarah Sarah | Web | 26. listopadu 2014 v 21:21 | Reagovat

[4]: děkuju :D
Ano, já vím, ale chtěla jsem napsat zase něco jiného... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama